Výstava představuje velkoformátové reprodukce původních fotografií, které nejsou jen chladným dokumentem, ale mnohé lze považovat za svébytná umělecká díla. Je na nich voyeurským způsobem zachycen „všední“ život v ghettu, práce, hromadné ubikace i tísnivé čekání na to, co mělo přijít. Otázky a snad i vidina smutného osudu se zračí v několika intimních portrétech, které jsou také součástí alba. A právě individuální příběhy jednotlivých aktérů se v posledních letech daří částečně dohledat. Zde, více než kde jinde, totiž platí, že každý příběh je důležitý.
Album G.T.
S odstupem mnoha desítek let po skončení druhé světové války bylo v pozůstalosti známého novináře a rozhlasového publicisty Milana Weinera objeveno drobné album fotografií. Záhy bylo zřejmé, že se jedná o výjimečný nález, neboť padesátka snímků zachycovala život v terezínském ghettu, v němž byl také Milan Weiner vězněn. V ghettu se pochopitelně fotografovat nesmělo, nebylo jak, nebylo čím. Dodnes se z tohoto místa a z válečných let žádné jiné fotografie nedochovaly. Jak a pro koho fotografie vznikly je záhadou, jisté ale je, že fotograf jejich pořizováním riskoval život.
