Odhalení sochy francouzského výtvarníka Dominiqua Defontaines se stalo posledním dějstvím galerie pomíjivých soch, které pro Památník ticha založila před čtyřmi lety Ivana Brádková. Výtvarná díla postupně pohltilo prostředí a nádraží se v příštích třech letech stane sochou v architektuře samo o sobě.
„Snažíme se akcelerovat diskusi o tom, co to vlastně je místo paměti a co je paměť v projektování prostoru města. V posledních letech jsme vstoupili do tvůrčího dialogu s urbanisty rozvoje města a naši architekti nabídli několik variant pro uspořádání veřejných prostor v návaznosti na plány, které jsou vytvářeny a jejichž realizace vypukne na jaře příštího roku.
Naše experimenty v prostředí, jak dnes vypadá, nazýváme intervence do brownfieldu. Neboť i toto smetiště dějin je do značné míry veřejným prostorem. Fotografové z okruhu spolupracovníků Památníku ticha vytvářejí celé cykly obrazů, které se ve chvíli jejich vzniku už stávají nepochopitelným výjevem z centrálního města, jenž se snad v příštím roce stane archivem,” upřesňuje situaci ředitel Památníku ticha Pavel Štingl.
