Webové stránky jsou ve zkušebním provozu. Děkujeme za pochopení.

Měli být zapomenuti…

ČRo Plus

Připomeňte si výstavu Album G.T. a osudy lidí, kteří měli být zapomenuti.

Hodinový pořad Téma Plus Lucie Korcové odvysílal Český rozhlas Plus u příležitosti Mezinárodního dne památky obětí holokaustu a zločinů proti lidskosti.

Záznam pořadu najdete ZDE

 

Měli být zapomenuti, jejich příběhy ale znovu ožívají
Neznámé tváře, za kterými se skrývají zapomenuté osudy československých Židů. Čtyřicet snímků pořízených za druhé světové války v terezínském ghettu ukrývá takzvané Album G.T. Našlo se v pozůstalosti novináře a rozhlasového redaktora Milana Weinera. Fotografie připomínají také takzvaný Terezínský rodinný tábor v Osvětimi nebo děti z Bialystoku. Více než dva roky po podrobnostech pátrají historici a odborníci z Památníku ticha, Židovského muzea v Praze a Památníku Terezín.

Před třemi lety zveřejnil Památník ticha na sociálních sítích první pohled nenápadnou výzvu. Nad několika portrétními fotografie byl nápis: Album G.T. – Pomozte nám najít jména. Následovali týdny, měsíce a roky pátrání vskutku až detektivního. Jedním z prvních lidí, které se podařilo identifikovat, byla Lucie Weisbergerová. Její totožnost pomohla odhalit její neteř Eva Pokorná.

90. letech sepsala Lucie Weisbergerová rozsáhlé vzpomínky. Rodina je Památníku ticha ochotně zapůjčila a pomohla tak dokreslit její příběh. Matku a tetu paní Pokorné deportovali nacisté v roce 1942 do Terezíně. Někdy v té době v terezínském ghettu pravděpodobně vznikla i fotografie, na které je Lucie Weisbergerová zachycená. A její krásná tvář se stala symbolem celého Alba G.T. Ožila tak první z osmi tváří na fotografiích, které po svém otci Milanu Weinerovi uchovávala jeho dcera Jana Šmídová: „To album se s námi stěhovalo po různých adresách. Netušili jsme ale, jaký poklad se skrývá uvnitř.“

Od začátku bylo cílem Památníku ticha přiblížit fotografie také mladým lidem. Tak aby se nestaly pouhým mementem, ale aby se s příběhy těch, do jejichž životů zasáhl holokaust, dokázali ztotožnit i lidé, které od událostí druhé světové války dělí už několik generací. Příběh doktora Jana Levita – dalšího zachyceného v Albu G.T. – zpracoval loni teprve čtrnáctiletý student gymnázia Přírodní škola v Praze Jáchym Štys: „Někdy jsem měl pocit, jako kdybych se s tím člověkem znal, i když jsem ho nikdy v životě neviděl a narodil jsem se více než 60 let po jeho smrti.“

Jana Levita deportovali nacisté do Terezína 16. června 1942. Tady působil ve Vrchlabských kasárnách jako chirurg. Brzy na něj ale tvrdě dopadla tíživá atmosféra ghetta. Začaly se u něj projevovat deprese a další vážná onemocnění. Na podzim 1944 se Jan Levit dobrovolně přihlásil do transportu na východ. 12. října ho nacisté deportovali do Osvětimi, kde ho podle dochovaných svědectví ihned po příjezdu zastřelil jeden z esesáků.

Silné a pohnuté příběhy ale nejsou ukryté jen za konkrétními tvářemi. Historikům se podařilo na fotografiích objevit třeba odjezd transportu do takzvaného Terezínského rodinného tábora v Osvětimi nebo snímek, na kterém jsou děti z polského Bialystoku.

Bialystok bylo město v severovýchodním Polsku. V meziválečném období tvořili Židé více než polovinu obyvatel zhruba 100 tisícového města. Němci ho začali okupovat 27. června 1941 poté, co napadli Sovětský svaz. V prvních dnech zavraždily jednotky Einsatzgruppen několik tisíc Židů a politických odpůrců. Zbytek židovských mužů, žen a dětí nacisté internovali v nově zřízeném ghettu. Pokračovali ale v systematickém vraždění a vypravování transportů do vyhlazovacích táborů Treblinka nebo Majdanek. Z obyvatel ghetta přežilo válku pouhých 260 lidí. V srpnu 1943 přijel do Terezína transport 1200 dětí z Bialystoku. Všechny děti i s terezínskými vychovatelkami byly později zavražděny v plynových komorách v Osvětimi.

Na podzim roku 2022 Památník ticha poprvé představil fotografie z Alba G.T. veřejnosti na nádraží Bubny, které teď čeká rozsáhlá rekonstrukce. Promění se nejen nádražní budova, ale i její okolí. Snímky z pozůstalosti Milana Weinera by se měly stát hlavním symbolem památníku, který připomíná nejen 50 tisíc lidí, které nacisté deportovali z Bubnů, ale všechny oběti holokaustu.